Švédsko 2024, Vysoké pobřeží

akvarelový skicák 15 x 11 cm

• Číst více

  Původně jsem měla jet s cestovatelskou partičkou do Laponska, tentokrát přechod na těžko v odlehlých horách severního Švédska. Kvůli zdravotnímu zádrheli jsem musela plány změnit, ale cesty do Švédska jsem se nevzdala. Rozhodla jsem se po osmi letech znovu putovat po Poutní stezce Sv. Olafa. Tentokrát po historické trase ze švédského Selångeru, od Botnického zálivu směrem na západ, kde po 580 km cesta končí opět v norském Trondheimu. Neměla jsem ambice dojít co nejdál. Věděla jsem, že v dosahu je železnice, kdyby cokoli. A něco k jídlu seženu ve vesničkách, kudy půjdu.
  Plán to byl hezký. Jenže od začátku něco nesedí. Známý Olafův kříž mě vede po širokých cestách otevřenou krajinou, kam nepřetržitě doléhá zvuk z dálnice A14. Nemizí ani v noci, ať postavím stan kdekoli. Po třech dnech najednou vím, že takhle dál nechci.
  Co teď?
  Když to velmi zkrátím: třetí noc jako by převzala vedení celé cesty nějaká má jiná část. Přestala jsem se bránit.
  Druhý den odpoledne už se plavím malou lodí mých přátel po Botnickém zálivu. V maličké kajutě strávíme noc s kytarou a halekáním písní všech národností. Další den se se mnou loučí o pěkných pár švédských mil dál na sever, na členitém pobřeží Höga kusten.
  Pak následuje skutečná pouť. Chvíle obav, mokré zimy, vyčerpání… Nejsem připravená. Je dávno po sezóně, lidi odsud zmizeli a moji trasu nakonec určuje zima a hlad.
  Jedné noci v otevřeném přístřešku těsně nad mořem mě budí zvláštní světlo. Třicátého srpna. Chvíli trvá, než pochopím. Nazelenalé nebe i voda, fosforové šmouhy mezi hvězdami…To není možné, vždyť je ještě léto!
  Ale je. Moje první polární záře.
  Od té chvíli všechno jako by nějak začalo do sebe zapadat. V pravou chvíli potkám pravého člověka, který mě odveze na pravé místo. Několik dní mohu chodit nalehko a malovat, ubytování zaplatí mé akvarely. Prolézám skalnaté pobřeží, nořím se do bílého mechu a jednoho slunečného dne i do moře.
  Jako by každý můj krok měl svůj význam a smysl. Nezměnila bych zpětně ani okamžik.
  Maluju a píšu. Jsem stoprocentně přítomná.
  A moje důvěra sílí.